OBČANSÁ VÁLKA V USA

ářčáářJedná se o další událost, která ve 2. pol. 19. stol. přispěla k modernizaci světa a jeho větší demokratizaci. Probíhala v letech 1861 - 1865. Změnila USA a stala se výzvou pro vývoj v ostatních zemích i pro vývoj mimoamerických kontinentů. Dějiny USA se po vyhlášení samostatnosti vyvíjely tak, že USA se stále dotvářely a vnitřně diferencovaly územně i politicky. Od Francie dostaly Luisianu, od Ruska Aljašku, od Španělska Floridu a po válce s Mexikem získaly Texas a některé další jižní oblasti. Na přelomu 1. a 2. pol. 19. stol. to byla obrovská země.

Hranice byly tvořeny: na severu byla jezera, na jihu Mexiko, na východě Atlantik a na západě Pacifik. Zemi byla vlastní soběstačnost ve výrobě potravin a také měla i nekonečné zásoby nerostného bohatství. Proto někteří politikové, např. James Monroe vytvořili teorii "Amerika Američanům" a do vínku USA dali izolacismus. Základní problém USA byl ten vnitřní. Spočíval v tom, že severovýchod USA byl průmyslově rozvinutý, rodila se tam vrstva podnikatelů, převládl buržoazní režim. Jih a západ USA byl zaostalý, přežívalo tam moderní otroctví.

V r. 1854 byla založena Republikánská strana - vznikl pokus se zaostávajícím jihem něco dělat - dvě tendence:

V r. 1860 je za Republikánskou stranu novým prezidentem zvolen Abraham Lincoln - ztotožní se s jejím programem. V r. 1861 se ujme moci, situace v zemi vede k občanské válce, protože 11 jižních kolonií se odtrhne, vytvoří vlastní konfederaci, hl. městem je Richmond a prezidentem Davidson. Mezi USA a jedenácti provinciemi se rozpoutá válka občanské povahy. První boje - v čele severních armád stojí generál Grant a v čele jižních armád stojí generál Lee. Jižané zprvu vyhrávají, až od r. 1862 dochází ke změně v důsledku toho, že prezident Lincoln zruší otroctví a dá souhlas k obdělávání ladem ležících polí. Boje pokračují, ještě na podzim r. 1864 se intenzivně bojuje.

Občanská válka v USA = "Sever proti jihu" je ukončena na jaře 1865 vítězstvím severu a obnovením a scelením jednotného území USA. Lincoln na situaci doplatí životem - v dubnu 1865, několik dní po skončení občanské války při oslavách vítězství ve Washingtonském divadle je zabit najatým vrahem.

Vítězství severu je logické, protože zvítězila vyspělejší společnost, která nastupovala cestu moderního kapitalismu a rozvoje včetně dokonalejších technologií i uplatnění a prosazení liberálnějšího režimu.

V příštích dvanácti letech = 1865 - 1877 nastává hvězdný rozvoj mladých Spojených států amer., a to ve všech oblastech jejich života. USA se v tomto údobí propracovávají do pozice světové ekonomické i kulturní velmoci. Mění se tvářnost amerických měst - zvedají stavby do výšky. Rozhodujícím motorem byl nástup soukromé iniciativy člověka, která je nezastupitelná.

Karel IV.                                             

Karel IV.

-po roztržce rodičů byl násilně odňat matce a byl izolován na Lokti a na Křivoklátě. Od sedmi let byl vychováván ve Francii. Zde byl zasnouben se stejně starou Markétou (Blankou) z Valois, sestrou následníka francouzského trůnu. → posíleni mezinárodního postavení Lucemburků
-vychováván jako princ, studoval na pařížské univerzitě - Sorbonně
(studium jazyků → latina, čeština, franc., něm., it.)
-při biřmování přijal jméno Karel

-1331 - císař dal Janovi Luc. do dědičného panství toskánskou Luccu
→ 1333 se stává prvním panstvím prince Karla (sedmnáctiletého), který odjíždí do Itálie

-1333 - české panstvo se bojí hluboké krize státu bez přítomného krále a vládce
→ setkávají se s princem Karlem a žádají ho o návrat zpět do vlasti → v říjnu 1333 se vrací a o několik měs. později získává od svého otce titul markrabě moravský.

-jeho autorita v českých zemích vzrostla natolik, že měl větší vliv než jeho otec král.
-chtěl upevnit ústřední panovnickou moc, získal si podporu části vysoké šlechty a církve → přátelský poměr k papeži Klimentovi VI.
→ Karel poskytl volný prostor inkvizici k úderu proti kacířským sektám
→ 1344 - Karel prosadil povýšení pražského biskupství na arcibiskupství
(1. arcib. Arnošt z Pardubic)
→ zřízení biskupství v Litomyšli

-červenec 1346 - zvolen pěti hlasy kurfiřtů římským panovníkem (jeden z hlasů patřil i Janu Luc. z pozice českého krále)
X nesouhlas Luvíka IV. Bavora
→ nejisté postavení Karla IV. na římském trůně
(když se vracel do Čech po b. u Kresčaku, cestoval v přestrojení, aby nepadl do rukou Ludvíkových spojenců)

-26. 8. 1346 - bitva u Kresčaku - padl český král Jan Luc.
→ novým králem se stává Karel IV.

-1347 - Ludvík Bavor umírá - infarkt
-25.7.1349 - Cáchy - druhá korunovace Karla IV. římským císařem
-Karel IV. považuje Český stát za nejcelistvější, nejmocnější a nejstabilnější součást Říše a za jádro Lucemburských držav

-"Česká koruna" - nový název pro české soustátí, slovo "stát" středověká čeština neznala
→ Království české, markrabství moravské, slezská knížectví, Horní a Dolní Lužice, od r. 1373 Braniborsko, dočasně Horní Falc, formálně Lucembursko (zde vládli potomci Jana Luc. z druhého manželství)

- vláda: - král skutečnou hlavou státu
-generální sněmy - reprezentace všech zemí Koruny č.
→ rozpory - oslabení této instituce
-politicky schopným příslušníkům vyšší šlechty svěřil důležité úřady
-církev - zdroj vzdělaných úředníků pro rozšiřující se správní orgány
(absolventi klášterních škol a univerzity)
-opíral se o královská města - zdroj peněz
(pravidelné daně, obchod, těžba stříbra)

-1355 - návrh zemského zákoníku Majestas Carolina
(=něco jako dnešní ústava)
→ nelibost vyšší šlechty a panských rodů

-bohemicentrismus - Praha - hlavní město Českého králosvtví
- centrum arcibiskupství
- rezidence českého a římského krále

→ 1348 - Nové Město pražské
- Dobytčí trh (Karlák)
Koňský trh (Václavák)
Senný trh (Senovážné n.)
→ na Menším Městě (Malé Straně) kupovali a stavěli domy šlechtici, diplomaté a obchodníci
→ Praha nejednotná - SM, NM, Hradčany -poddanské m., židovské ghetto - později odděleno zdí

-7.4. 1348 - zal. vysokého učení - první ve stř. Evropě, podle pař. vzoru, 4 fakulty, učenci z pař. Sorbonny, angl. Oxfordu, Češi i cizinci
- zpoč. bez vl. budovy → přednášky v klášteřích nebo ve škole při chpámu sv. Víta, 1. vl. dům U Věže na SM
- 1. kolej r. 1366
- Karolinum (až dnešní název) zřídil až Václav IV. r. 1383

- 1356 Zlatá bula - zákoník říšského zákona
(platila do zániku ř. římské r. 1806)
- č. král je první mezi kurfiřty
- při volbe řím. panovníka stačí hlasy většiny kurfiřtů, ne všech
- požadavek, aby kurfiřti znali jazyky - kromě německy i italsky a česky
- ženská posloupnost pro český trůn

- úcta ke sv. Václavovi (patron, symbol č. státu)
→ svatováclavská kaple v chrámu sv. Víta
→ sv. Václav na pečetidle Karl. univerzity
→ ke korunovali nechal zhotovit tzv. svatováclavskou korunu
→ Pražský hrad, zvelebený o král. palác, přejmenován na Hrad sv. Václava - umělý název se nevžil

- stavby: - chrám sv. Víta + kaple sv. Václava
- královský palác na PH
- Karlštejn - pro uložení českých i říšských korunovačních klenotů a důležitých listin
- systematicky znázorněn ve třech výškových úrovních - pozemský svět (král. palác)
- prostor pro očištění duše (kostel Panny Marie s kaplí sv. Kateřinya menší věž)
- předobraz nebeského král. (větší věž s kaplí sv. Kříže - výzdoba od mistra Theodorika)
- Emauzský klášter - na Novém Městě
- obnova slovanské liturgie
- 1357 - Kamenný most (později Karlův) - 16 oblouků
+ Staroměstská mostecká věž
- Chrám Panny Marie Sněžné - za jeho života nedostavěn
- s nejvyšší lodí v Praze
- Staroměstská radnice
- Karolinum
- hladová zeď
- jezdecká socha sv. Jiří na nádvoří Pražského hradu

-rozkvět vědy a zdokonalení systému vzdělávání:
→ Karel IV. založil univerzitu, klášterní školy, městské školy (latina, svobodná umění) a farní školy (na venkově, pro chlapce)

4 manželky: Blanka z Valois, Anna Falcká, Anna Svidnická - 1361 syn Václav
Eliška Pomořanská - synové Zikmund Lucemburský a Jan Zhořelecký

1349 - daroval ml. bratrovi Janu Jindřichovi markrabství moravské
1363 - dědice české koruny se stává Václav, jako dvouletý je korunován, v roce 1376 prosadil Karel IV. volbu Václava IV. římským panovníkem
-mladší syn Karla IV. Zikmund Luc. dostal uherskou korunu a Braniborsko, o to však přišel r. 1415, a tak odpadlo od zemí Kor. č.)
-pojistil český trůn listinou - v případě vymření Lucemburků po meči nastoupí na trůn Habsburkové)
29. 11. 1378 zemřel na zápal plic

→ řeč nad rakví pronesl mistr Vojtěch Raňkův z Režova, nazval Karla IV. "Otec vlasti"
(stejné označení dostal již kníže Soběslav I.).

Rok 1938

Představuje vrcholnou krizi ve vývoji první republiky, ohrožení nacistickým Německem, vzepětí obranných demokratických sil národa. Už v březnu 1938 bylo jasné, že Československo se brzy ocitne na programu nacistické agrese i když pod tlakem diplomatů. Byl vydán rozkaz, aby se německá vojska při pochodu na Vídeň pohybovala 15 km od našich hranic - byl to zastírací manévr. V dubnu 1938 k prvnímu útoku na republiku využili sjezdu Sudetendeutsche Partei v Karlových Varech, když K.H.Frank a Henlein přednesli osm karlovarských požadavků - znamenaly vytvoření pohraničního pásma v zemi, vytvoř. státu ve státě. Naše vláda tuto drzost odmítla, ale později byla donucena o požadavcích jednat. Sudeťákům o autonomizaci nešlo, jejich cílem bylo rozbití Československé republiky.

V květnu 1938 začali nacisté z popudu Hitlera stahovat některé své divize k našim hranicím. 21.5.1938 naše vláda odpověděla vyhlášením částečné mobilizace. Nacistická vojska se dočasně stáhla. V zemi vrcholila kampaň na obranu republiky proti nacismu dobudováním železobetonových pevnůstek podél hranic s Německem. Na poč. července 1938 na Strahově při 10. všesokolském sletu došlo k přísaze statisíců lidí: "Republiku budeme bránit a věrni zůstaneme". Německo od pozdního jara a v létě 1938 rozpoutalo novinářskou a rozhlasovou kampaň proti Československu a za odebrání Sudet.

Britská vláda posílá 31.8.1938 lorda Runcimana [ransimen] - má pozorovat situaci a britské, francouzské a posléze celé Evropě podat zprávu. Runciman nahrává Henleinovi, nechává se hostit na sudetoněmeckých statcích. Za prezidentem odjíždí jen s donucením. Koncem srpna a na poč. září 1938 byla již situace neúnosná. Hitler 12.9.1938 na srazu NSDAP v Norimberku prohlásil, že si Německo činí nároky na sudetská území. 15.9.1938 Arthur Chamberlain jede za Hitlerem. Hitler mu předloží plán na odstoupení našich pohraničních území. Chamberlain souhlasí a vrací se do Londýna. Informuje francouzskou vládu. Praze to oznámí v noci na 21. září 1938 = anglofrancouzský plán.

22.9.1938 se koná obrovské shromáždění před parlamentem a filozofickou fakultou, které si vymůže demisi Hodžovy vlády. Je jmenována vláda generála Syrového. Chamberlain za Hitlerem spěchá znovu, do Bad Godesberg - dnešní předměstí Bonnu. Hitler vysloví další nároky - jednání je přerušeno. Chamberlain se vrací do Londýna, vzkáže do Prahy, aby prezident jednal, jak uzná za vhodné. 23.9.1938 Beneš podepíše všeobecnou mobilizaci. Zdálo se, že Československo a Evropa se bude proti Hitlerovi bránit. Západním demokraciím se do války nechtělo. Mussolini doporučí na 29.9.1938 svolat mnichovskou konferenci - zúčastní se jí Anglie, Francie, Německo, Itálie a zde se velmoci dohodnou na odstoupení našich pohraničních území. Do Prahy je vzkaz pouze dán na vědomí. Od rána 30.9.1938 jedná vláda a v poledne Československo přijme s účinností od 1.10.1938 mnichovský diktát. Ztratili jsme tak třetinu území, čtyři pětiny nerostných surovin. Mnoho Čechů přišlo o domov; ztratili jsme opevnění. Hranice šla kousek od Plzně.

//<![CDATA[ //]]>